środa, 30 listopada 2016

Muzeum Stutthof przeciwko „polskim obozom koncentracyjnym”

Instytut Łukasiewicza w Krakowie wydał publikację pt. „Jak było naprawdę. Niemieckie obozy, polscy bohaterowie”. Patronat honorowy nad publikacją objął Andrzej Duda, Prezydent Rzeczypospolitej Polskiej, a projekt współfinansowało Ministerstwo Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej.

Celem publikacji wydanej w języku polskim, angielskim i niemieckim  jest przeciwdziałanie używaniu kłamliwego sformułowania „polskie obozy koncentracyjne” oraz upowszechnianie wiedzy o heroicznej postawie Polaków podczas II wojny światowej.
Bohaterami publikacji są byli więźniowie niemieckich obozów koncentracyjnych, których relacje stanowią apel o niezakłamywanie historii i przywrócenie pamięci o tym, kto był ofiarą, a kto sprawcą zbrodni dokonywanych w obozach na terenie okupowanej Polski.

Instytut Łukasiewicza, organizacja pozarządowa podejmująca inicjatywy na rzecz przywracania prawdy historycznej, przekazał Muzeum Stutthof 24 egzemplarze wydawnictwa. I natychmiast okazało się to potrzebne, ponieważ 27 listopada 2016 r. brytyjski dziennik „The Sun”, w jednej ze swoich publikacji, użył określenia. „Poland’s Treblinka extermination camp”.

W związku z powyższym dyrektor Muzeum Stutthof, Piotr Tarnowski, podjął decyzję o wysłaniu angielskojęzycznego egzemplarza wydawnictwa do redakcji „The Sun”. Podobne działania będą w przyszłości kontynuowane.
ws







czwartek, 10 listopada 2016

Zmarł Stanisław Świgoń, przewodnik Muzeum Stutthof

8 listopada 2016 roku odszedł Stanisław Świgoń wspaniały przewodnik, niedościgniony wzór i wielki Przyjaciel Muzeum Stutthof. Przez wiele lat opowiadał o historii obozu Stutthof zwiedzającym z całego świata. Jego wyjątkowa narracja nikogo nie pozostawiała obojętnym. Był cierpliwym, niezwykle serdecznym nauczycielem i ogromnym wsparciem dla wszystkich przewodników i pracowników muzeum Stutthof.
Dyrekcja i pracownicy Muzeum Stutthof z głębokim żalem żegnają Stanisława Świgonia. Rodzinie i bliskim składamy wyrazy głębokiego współczucia. Niech spoczywa w pokoju. 


Pogrzeb odbędzie się w dniu 12 listopada 2016 r. o godz.13:00, na cmentarzu Stara Dębica przy ul. Łęczyckiej 39a w Elblągu. 
Msza Święta zostanie odprawiona 12 listopada 2016 r. o godz. 10:00 w Kościele Wszystkich Świętych przy ul. Agrykola w Elblągu.









wtorek, 8 listopada 2016

Johann Georg Elser, opuštěný hrdina

4. ledna 1903 v městečku Hermaringen ve Württembersku narodil se člověk, který téměř měl vliv na osud Evropy, a možná i světa. Německé noviny „Der Spiegel“ napsaly o něm: „The Man Who Tried to Stop Hitler“.

Člověk ten to Johann Georg Elser. Pocházel z nemajetné rodiny a udělal jen 7 tříd základní školy. Přesto, že neměl vzdělání získal povolání truhlář nábytkář díky své pracovitosti a perfektivnosti. Elser zápasil s potížemi obyčejného života, především s nedostatkem práci a z tohoto důvodu přibližoval se do komunistické strany.
Vstoupil do komunistické organizace Roter Frontkämpferbund (Rudý svaz frontových bojovníků) a byl členem truhlářského sdružení, jen nikde se neúčastnil aktivně.
Před převzetí moci Hitlerem Elser hlásil na komunistickou KPD ne pro jí ideový program, jen protože tvrdil, že tato organizace reprezentuje prospěch dělnické třídy.  Byl typickým samotářem a neměl mnoho přátel.

Už od začátku Elser byl protivníkem Hitlera a jeho ideologie.  Nikdy nepoužíval hitlerovského pozdravu a odmítal skupinové poslouchání Hitlerových radiových projevů.  Podle jeho názoru Hitler už od začátku snažil se o omezení občanských práv Němců, a v další perspektivě do války. Po podepsání v 1938 Mnichovské dohody Elser pokusí spáchat atentát na Hitlera.  Elser pokládal, že jen smrt diktátora zahraní Německo od války.  

 8. listopadu 1938 v pivovaře Bürgerbräukeller v Mnichově je slavené výročí Pivního puče - neúspěšného pokusu o státní převrat v Výmarské republice, který udělal Hitler a jeho okruh stoupenců 8. listopadu 1923. Elser objevuje se na oslavu, a pozoruje Hitlera a průběh slavnosti.   Rozhodl se, že atentát s použitím zbraně je nemožný s důvodu silné ochrany diktátora. Považoval, že nejlepší způsob bude použití výbušné náloži.  Rozhodl se proto, že atentát udělá v tomto místě během výročí pivního puče 8 listopadu 1939.

Aby zrealizovat svůj plán Elser pokoušel se o zaměstnání v Bürgerbräukeller, jen bezvýsledně. V srpnu 1939 najímal si pokoj v Mnichově a zahájil poslední připravení do atentátu.  V tomto čase vlastní už kolem 50 kilogramů výbušných materiálů, které ukradl ve své bývalé práci v kamenolomech Königsbronn. Elser často se objevuje v pivnice (podle některých zdrojů se mu podařilo dostat tam práci) a proto si získá důvěru personálů a dělá průzkum terénu. Konečně začíná dělat. Přes 30 noci zůstává v uzavřené pivnici a žlábkuje v jednom sloupu otvor o velikostí 70 x 90 cm. V tomto otvoru umístí 10 kilogramovou výbušnou náloži řízenou hodinovým mechanismem. Všechno to maskuje, a v noci ze 7 na 8 listopadu během posledního ověření instalace, seřizuje hodinový mechanismus na hodinu 21.20. Hodinový mechanismus zkonstruovaný Elserem umožňoval seřizování hodiny atentátu do šest dnů před plánovým výbuchem.
Po ukončení připravení atentátník jde na nádraží, kde nastupuje do vlaku jedoucího ve směru Konstancí. Rozhoduje se ještě před výbuchem nelegálně překročit německo-švýcarskou zelenou hranice.   

Výbuch bomby v Bürgerbräukeller nastává včas, to je v 21.20 a působí smrt osm lidi a zraňuje více než šedesát.  Taky stavba pivnice je poškozená.  Mezí oběťmi atentátu není Adolf Hitler. Diktátor zkrátil svůj pobyt na slavnosti a opouštěl pivnice v 21.07. Rozhodoval udat se vlakem v 21.31 do Berlína na setkání s generály.
Hitler už ve vlaku po obdržení informace o atentátu řekl:  Teď jsem úplně šťastný. Fakt, že jsem pivnice opouštěl dřív než předpokládáno o něčem svědčí. Prozřetelnost chce, abych dosáhl svého cíle.

Atentát se nepodařil, a nepodařil se taký útěk atentátníka. Elser nevěděl jak moc blízko byla volnost. Kolem 200 metrů od švýcarské hranice zůstal náhodou zadřen německými celníky, kteří ho předali pohraniční stráže. Na začátku se omlouval, že zabloudil, ale bdělost strážníků vzbudily předměty, které vlastnil. Elser měl u sebe pohlednici Mnichovské pivnice a elementy zápalníku bomby. Bdělost strážníků se zvětšila, kdy v jeho kapse našli odznak komunistické strany Rotkämpferbund.  Poněvadž věděli o atentátu rozhodovali se předat Elsera gestapu.

Kdy víme, jaké jsou vyšetřovací metody gestapa, můžeme si představit, že Elser rychle se přiznal do viny. Takhle se stálo.  Jen kdy šéf gestapo Müller se dověděl o přiznání se Elsera do viny, zeptal se, kdo se skrývá za tomto atentátem. Gestapo vedoucí vyšetřování řekl, že nikdo.  "Ať to řekněte Himmlerovi" - řekl Müller. Věděl co říká, protože Himmler napsal na protokolu vyšetřování urážející epiteta na adresu vedoucího tohle vyšetřování. Tato reakce vzniklá z přesvědčení nacistů, že za atentátem se skrýval britský špionáž.  Ty spekulace zvěrohodnila náhoda. V den po atentátu služba bezpečnosti SS zadržela dvou anglických agentů svezených operační hrou na pohraničí německo-holandské. Přesto, že agenty neměli nic společného s atentátem, učiněno jím výtku účastnictví v jeho připravení.

Nacisté čekali s vyhláškou pravého jména atentátníka do 22. listopadu 1939. V tomto čase hledali potvrzení své hypotézy o zúčastňujících se v atentátu obcích špionážích. Nemohli pochopit, že Elser celé předsevzetí zrealizoval sám, bez pomoci zvenčí.

Elser byl zadřen v Sachsenhausen, potom v Dachau pod falešným jménem Eller a v dost dobrých podmínkách jak na tábor. Byl bez ustání střežen dvou esesmany.  Trvalo to do 9. dubna 1945, kdy podle rozkazu Müllera byl vyhlazen a jeho mrtvola spálená.

Pro Hitlera a jeho přisluhovači výsledky neúspěšného atentátu byly významné. Atentát nacisté vykořisťují jako záminku k porušení neutrality Holandska 10. května 1940. Atentát přispěl do zvýšení popularity Adolfa Hitlera mezí Němci.

Po válce Johann Georg Elser byl zapomenutý. Německým hrdinou na piedestalu stál se plukovník von Stauffenberg - jiný, také neúspěšný atentátník na Hitlera. Elser upadl v zapomenutí pravděpodobně kvůli náklonností ke komunismu. Teprve v 50. let po atentátu v televize RFN ukázala dokumentární film ukazující charakteristiku Elsera. Vydáno také knihu popisující historie jeho atentátu. V rodinným městě Elsera byl ustaven obelisk na památku hrdiny. Zdá se, že úsilí o významné vzniknutí ve vědomí lidi informaci o čině udělaným Elserem jsou neúspěšné. Nadále známějším atentátem je atentát Stauffenberga z dne 20. července 1944.           

Pří psaní tohoto textu byly vyuzené různé publikace tykajíce se Johanna Georga Elsera, v tom taký článek Eugeniusza Guza "Zapomenutý atentát na Hitlera" vydaný v polským týdeníku "Przegląd" číslo 46/2004.
Fotky: Internet.

Tłumaczenie: Magda Klimek


Johann Georg Elser

Hitler na pohřbu obětí atentátu.

Ztráty způsobené výbuchem.

Interiér pivnice na chvilku před výbuchem bomby Elsera.

Johann Georg Elser – samotny bohater / Un eroe solitario / Un heros solitaire / ein einsamer held

4 stycznia 1903 roku w małej miejscowości o nazwie Hermaringen w Wirtembergii urodził się człowiek, który niemalże zaważył na losach Europy, a może i Świata. "The Man Who Tried to Stop Hitler", jak napisał o nim "Der Spiegel".

Człowiekiem tym był Johann Georg Elser. Pochodził z niezamożnej rodziny, dlatego edukację zakończył na siedmiu klasach szkoły podstawowej. Brak wykształcenia nadrabiał pracowitością i perfekcyjnością, co pozwoliło mu na zdobycie zawodu stolarza meblowego. Borykając się z trudnościami życia codziennego, a w szczególności z brakiem pracy, Elser zbliżył się do środowiska komunistycznego.
Zapisał się do komunistycznego Roter Frontkämpferbund, (Związek Bojowników Czerwonego Frontu), był też członkiem związku stolarzy, jednakże nigdzie czynnie się nie udzielał.
Przed dojściem Hitlera do władzy głosował na komunistyczną KPD nie ze względu na program ideowy lecz dlatego, że uważał, iż organizacja ta reprezentuje interes klasy robotniczej. Był typem samotnika, nie utrzymywał zbyt wiele znajomości.

Elser od początku był zdecydowanym przeciwnikiem Hitlera i jego ideologii. Nigdy nie używał hitlerowskiego pozdrowienia, odmawiał także udziału w zbiorowym słuchaniu radiowych przemówień Hitlera. Jego zdaniem Hitler od początku objęcia władzy dążył do ograniczania praw obywatelskich Niemców, a dalszej perspektywie do wojny. Podpisanie w 1938 roku układu monachijskiego skłoniło Elsera do podjęcia działań mających na celu dokonanie zamachu na Hitlera. Elser uznał, że tylko śmierć dyktatora uchroni Niemcy przed wojną.  

8 listopada 1938 roku Elser zjawia się w Bürgerbräukeller w Monachium na uroczystości z okazji rocznicy tzw. „puczu monachijskiego” – nieudanej próby zamachu stanu w Republice Weimarskiej, dokonanej przez Hitlera i jego popleczników 8 listopada 1923 r. Zamachowiec obserwuje Hitlera oraz przebieg uroczystości.  Dochodzi do wniosku, że atak z użyciem broni jest niemożliwy z powodu silnej ochrony dyktatora. Uznaje, że najlepszym sposobem zamachu będzie użycie ładunku wybuchowego. Podejmuje decyzję, że zamachu dokona w tym samym miejscu, na uroczystości w dniu 8 listopada 1939 roku.

Realizując swój plan, Elser najpierw próbuje uzyskać zatrudnienie w Bürgerbräukeller, jednakże bezskutecznie. W sierpniu 1939 roku wynajmuje pokój w Monachium i rozpoczyna ostateczne przygotowania do zamachu. W tym czasie posiada już około 50 kg materiałów wybuchowych skradzionych przez niego w poprzednim miejscu pracy, w kamieniołomach Königsbronn. Poprzez częste wizyty w piwiarni (niektóre źródła podają, że dostał tam w końcu pracę jako stolarz) Elser zdobywa zaufanie jej personelu i dokonuje rozpoznania terenu. W końcu przechodzi do działania. Przez 30 nocy pozostaje w zamkniętej piwiarni, żłobiąc w jednym z filarów otwór o wielkości 70 x 90 cm. W otworze tym umieszcza 10-kilogramowy ładunek wybuchowy sterowany mechanizmem zegarowym. Wszystko maskuje, a w nocy z 7 na 8 listopada, podczas ostatecznego sprawdzania instalacji, nastawia mechanizm zegarowy na  godzinę 21.20. Mechanizm zegarowy skonstruowany przez Elsera umożliwiał nastawienie godziny zamachu na sześć dni przed planowanym wybuchem.
Po zakończeniu przygotowań zamachowiec udaje się na dworzec, gdzie wsiada do pociągu jadącego w kierunku Konstancy. Planuje jeszcze przed wybuchem przekroczyć nielegalnie niemiecko-szwajcarską zieloną granicę.   

Wybuch bomby w Bürgerbräukeller następuje o czasie, tj. o godz. 21:20, powodując śmierć ośmiu osób i raniąc ponad sześćdziesiąt. Poważnym uszkodzeniom ulega również sam budynek piwiarni. Wśród ofiar zamachu nie ma jednak Adolfa Hitlera. Dyktator skrócił swój pobyt na uroczystości, opuszczając budynek o godz. 21:07. Zamierzał udać się pociągiem o godz. 21:31 do Berlina na spotkanie z generałami.
Hitler, będąc już w pociągu, po otrzymaniu wiadomości o zamachu powiedział - Teraz jestem całkowicie szczęśliwy. Fakt, iż opuściłem piwiarnię wcześniej niż przewidywano o czymś świadczy. Opatrzność chce, abym osiągnął swój cel.

Zamach nie powiódł się, nie powiodła się też ucieczka zamachowca. Elser, nawet o tym nie wiedząc, był bardzo blisko wolności. Około 200 metrów od granicy szwajcarskiej został przypadkowo zatrzymany przez niemieckich celników, którzy przekazali go straży granicznej. Początkowo tłumaczył się, że zabłądził, ale czujność strażników wzbudziły przedmioty, które przy sobie posiadał. Elser miał przy sobie widokówkę monachijskiej piwiarni oraz elementy zapalnika bomby. Czujność strażników wzrosła gdy w jego kieszeni znaleźli znaczek komunistycznej bojówki Rotkämpferbund. Ponieważ wiedzieli o zamachu, postanowili Elsera przekazać do gestapo.

Znając metody prowadzenia śledztwa przez gestapo łatwo się domyślić, że przyznanie się przez Elsera do winy było wyłącznie kwestią czasu. Tak też się stało.  Kiedy jednak szef gestapo, Müller, otrzymał informację o przyznaniu się Elsera do winy, spytał kto za tym zamachem się kryje. Gestapowiec prowadzący śledztwo odparł, że nikt. „Niech pan to powie Himmlerowi” – zareagował Müller. Wiedział co mówi, gdyż Himmler opatrzył protokół przesłuchania Elsera obraźliwymi epitetami pod adresem prowadzącego to przesłuchanie. Reakcja ta wynikała z przeświadczenia nazistowskich bonzów, że za zamachem stał wywiad brytyjski. W uwiarygodnieniu tych spekulacji pomógł przypadek. W dzień po zamachu służba bezpieczeństwa SS zatrzymała dwóch angielskich agentów zwabionych na granicę niemiecko-holenderską w wyniku gry operacyjnej. Pomimo, że agenci nie mieli nic wspólnego z zamachem, postawiono im zarzut uczestnictwa w przygotowaniu go.

Z ogłoszeniem nazwiska rzeczywistego zamachowca naziści czekali do 22 listopada 1939 r. W tym czasie szukali potwierdzenia swoich tez o uczestnictwie w tym przedsięwzięciu obcych wywiadów. Nie mieściło im się w głowie, że Elser całe przedsięwzięcie zrealizował sam, bez żadnej pomocy z zewnątrz.

Elsera trzymano najpierw w Sachsenhausen, a następnie w Dachau pod fałszywym nazwiskiem Eller i to w dosyć dobrych, jak na obóz, warunkach. Był bez przerwy pilnowany przez dwóch esesmanów. Trwało to do 9 kwietnia 1945 r., kiedy na rozkaz Müllera został w Dachau zgładzony, a zwłoki spalono.

Skutki nieudanego zamachu były znaczące dla Hitlera i jego popleczników. Zamach został wykorzystany jako jeden z pretekstów uzasadniających naruszenie neutralności Holandii 10 maja 1940 r., a także przyczynił się do znacznego wzrostu popularności Adolfa Hitlera wśród Niemców.

O samym Johannie Georgu Elserze po wojnie zapomniano. Wyniesionym na piedestał niemieckim bohaterem stał się płk. von Stauffenberg – inny, również nieskuteczny, zamachowiec na Hitlera. Elser poszedł w zapomnienie, prawdopodobnie z powodu swoich prokomunistycznych sympatii. Dopiero w 50 lat po zamachu, w RFN telewizja pokazała dokumentalny film ukazujący sylwetkę Elsera, wydano również książkę opisującą historię dokonanego przez niego zamachu. Także w rodzinnej miejscowości Elsera ustawiono upamiętniający go obelisk. Wydaje się jednak, że zabiegi te nie doprowadziły do znaczącego zaistnienia w świadomości ludzi informacji o czynie dokonanym przez Johanna Georga Elsera. W dalszym ciągu wydarzeniem bardziej znanym jest, dokonany przez Stauffenberga, zamach z 20 lipca 1944 roku.           
ws

Przy pisaniu tego tekstu korzystałem z różnych publikacji dotyczących Johanna Georga Elsera, w tym artykułu Eugeniusza Guza „Zapomniany zamach na Hitlera” opublikowanego w tygodniku „Przegląd” nr 46/2004.
Zdjęcia: Internet.
_____________________________________________

Johann Georg Elser - un eroe solitario

Il 4 gennaio 1903 in una piccola citta' chiamata Hermaringen a Wirtembergia e' nato un uomo che ha quasi cambiato il destino dell'Europa e forse anche del mondo.  "The Man Who Tried to Stop Hitler" - cosi' "Der Spiegel" ha scritto su di lui.

Questo uomo si chiamava Johann Georg Elser. Proveniva da una famiglia non molto ricca, perciò' ha fatto solo sette classi della scuola elementare. La mancanza di istruzione ha compensato con una voglia di lavorare e con la perfezione, Cio' gli ha permesso di diventare un falegname. Affrontando le varie difficoltà' della vita quotidiana, ed in particolare la mancanza di lavoro, Elser si e' avvicinato all'ambiente comunista.
Si e' iscritto alla Roter Frontkämpferbund (Lega dei Soldati Rossi di Prima Linea), e' stato anche membro dell'Unione di falegnami. pero' non ha mai partecipato attivamente.
Prima che Hitler arrivasse al potere, aveva votato per il partito comunista KPD, non per il suo programma ma perché' riteneva che questa organizzazione rappresentasse gli interessi della classe operaia. Era un tipo solitario, non aveva molte conoscenze.

Dall'inizio Elser era un decisamente contrario a Hitler ed alla sua ideologia. Non ha mai usato un saluto di Hitler, si rifiutava di partecipare agli ascolti collettivi dei discorsi Hitler trasmessi via radio. Secondo lui  Hitler, dal momento in cui ha preso in mano le redini del potere, cercava di limitare i diritti civili dei tedeschi, ed a lungo termine cercava la guerra. La conclusione dell'accordo di Monaco ha portato Elser a intraprendere delle azioni volte a compiere un attentato su Hitler. Elser ha ritenuto che soltanto la morte del dittatore potesse salvare la Germania dalla guerra.  

Il 8 novembre 1938 Elser arriva a Bürgerbräukeller a Monaco per festeggiare un anniversario di cosiddetto "putch di Monaco" - un tentativo fallito di colpo di stato in Repubblica di Weimar, organizzato da Hitler ed i suoi alleati nel giorno 8 novembre 1923. L'attentatore osserva attentamente Hitler e lo svolgimento della celebrazione.  Notando che la protezione da parte delle guardie di corpo sia troppo forte ritiene che l'uso delle armi sia impossibile. Secondo lui il miglior modo per effettuare l'attentato sarà' l'utilizzo della carica esplosiva. Decide di fare un attentato nello stesso posto, durante le celebrazioni l'8 novembre 1939.

Per poter eseguire il suo piano, Elser prima cerca di trovare un'occupazione a Bürgerbräukeller, purtroppo senza alcun esito. Nell'agosto 1939 prende in affitto una camera a Monaco e comincia i preparativi all'attentato. In quel periodo e' già' in possesso di circa 50 chili dei materiali esplosivi che erano stati rubati da lui nel precedente posto di lavoro nelle cavi di Königsbronn. Grazie alle frequenti visite in una birreria (alcune fonti affermano che egli sia assunto li come falegname) Elser conquista la fiducia di tutto il personale e cosi effettua la ricognizione del territorio. Alla fine comincia ad agire Per 30 notti rimane chiuso nella birreria scavando dentro uno dei pilastri il buco della dimensione 70 x 70. In questo buco piazza una carica esplosiva da 10 chili guidata da un meccanismo dell'orologio. Maschera tutto, durante la notte tra 7 e 8 novembre, mentre esegue l'ultima verifica dell'installazione, imposta il meccanismo dell'orologio per le ore 21.20. Il meccanismo dell'orologio costruito do Elsera rendeva possibile l'impostazione dell'orario dell'attentato sei giorni prima del programmato scoppio.
Dopo aver finito i preparativi l'attentatore si reca alla stazione ferroviaria, dove sale sul treno che va nella direzione di Konstanca. Prima dello scoppio pianifica ancora di attraversare illegalmente il confine verde tedesco - svizzero.   

Lo scoppio della bomba a Bürgerbräukeller avviene in tempo, cioè' alle ore 21:20, provocando la morte di otto persone e ferendone oltre sessanta. Anche l'edificio della birreria e' stato gravemente danneggiato. Tuttavia tra le vittime non c'è' Adolf Hitler. Il dittatore ha accorciato la sua visita durante le celebrazioni lasciando l'edificio alle ore 21:07. Aveva intenzione di andare con treno diretto a Berlino  delle ore  21:31 per incontrare i generali.
Hitler, essendo già' in treno, dopo aver ricevuto la notizia dell'attentato ha detto - Adesso sono totalmente felice. Il fatto che ho lasciato la birreria prima del previsto significa qualcosa. La Provvidenza vuole che io raggiunga il mio obiettivo.

L'attentato e' fallito, anche la fuga dell'attentatore e' fallita. Elser, non sapendo questa cosa, stava per raggiungere la sua libertà'. Circa 200 metri dal confine svizzero e' stato casualmente fermato dai doganieri tedeschi, che l'hanno consegnato alla guardia di confine. Egli inizialmente cercava di spiegare che si sia perso, pero' c'erano gli oggetti che aveva con se, hanno attirato l'attenzione della guardia di confine Elser aveva una cartolina della birreria di Monaco e gli elementi dell'accenditore della bomba. L'attenzione della guardia e' aumentata quando hanno trovato nella sua tasca un francobollo dell'associazione comunista Rotkämpferbund. Dato che erano a conoscenza dell'attentato hanno deciso di consegnarlo al gestapo.

Conoscendo i metodi della conduzione dell'indagine da parte di gestapo, era ovvio che l'ammissione della colpa da parte di Elser fosse solo una questione di tempo. Ed e' successo proprio cosi'. Tuttavia quando il capo di Gestapo Müller ha ricevuta la notizia che Elser aveva aveva confessato il reato, ha chiesto chi stesse dietro questo attentato. Il poliziotto che conduceva l'indagine ha risposto che nessuno. "Lo dica a Himmler" - ha reagito Müller. Sapeva che cosa stesse dicendo perché' Himmler nel verbale dell'interrogatorio di Elser aveva usato molte parole offensive nei confronti della persona che conduceva questo interrogatorio. Questa reazione derivava dalla convinzione dei bonzi nazisti che dietro l'attentato stessero servizi segreti britannici. Un caso ha aiutato a rendere veritiere queste speculazioni. Il giorno successivo all'attentato il servizio di sicurezza SS ha fermato due agenti inglesi adescati alla frontiera tedesca - svizzera a seguito di un'operazione. Nonostante gli agenti non avessero niente a che fare con l'attentato, sono stati accusati di aver partecipato alla sua preparazione.

I nazisti hanno atteso fino al 22 novembre 1939 `per annunciare il cognome del vero attentatore. Nel frattempo cercavano la conferma delle loro ipotesi sulla partecipazione dei servizi segreti esteri in questo progetto. Non riuscivano a capire che Elser avesse eseguito tutto il piano da solo, senza alcun aiuto dall'esterno.

Elser era tenuto prima a Sachsenhausen, e successivamente a Dachau sotto il cognome falso Eller e nelle condizioni abbastanza buone per un campo. Era continuamente seguito dai due uomini SS. Questa situazione e' durata fino al 9 aprile 1945, quando, su comando di Müller, e' stato ucciso a Dachau ed il suo corpo e' stato bruciato.

Gli effetti dell'attentato fallito hanno comportato enormi conseguenze sia per Hitler che per i suoi sostenitori. L'attentato e' stato utilizzato come uno degli pretesti per giustificare la violazione della neutralità' dell'Olanda il 10 maggio 1940 ed inoltre ha contribuito all'aumento della popolarità' di Adolf Hitler tra la popolazione tedesca.

Invece la persona di Johann George Elser dopo il periodo di guerra e' stata dimenticata. Un altro attentatore fallito di Hitler diventato un grande eroe e' il colonnello von Stauffenberg. Elser e' stato dimenticato probabilmente a causa delle sue simpatie pro-comuniste. Solo dopo 50 anni dall'attentato nella ex Repubblica Federale Tedesca la televisione ha mostrato un film documentario sul personaggio di Elser. Inoltre e' stato pubblicato un libro che descriveva la storia dell'attentato da lui compiuto. Anche nella città' di Elser e' stato costruito un monumento celebrativo per ricordare la sua persona. Comunque sembra che queste azioni non avessero determinato una significativa radicazione del gesto compiuto da Johann Georg Elser nella coscienza della gente. L'attentato del 20 luglio 1944 effettuato da Stauffenberg viene ancora considerato un evento più' noto.           
ws

Ai fini del presente testo ho utilizzato le varie pubblicazioni concernenti Johann George Elser, compreso l'articolo di Eugeniusz Guz "Zapomniany zamach na Hitlera" (Attentato dimenticato su Hitler) pubblicato nel settimanale "Przegląd" nr 46/2004.
Foto: Internet
Tłumaczenie na j. włoski: Agnieszka Irena Martan

________________________________________________

JOHANN GEORG ELSER-  UN HEROS SOLITAIRE


Le 4 janvier 1903 dans la petite ville de Harmaringem, dans la région de Wurtemberg, naquit un homme qui décida presque à lui tout seul, du destin de l'Europe et peut-être même du monde entier. « The Man Who Tried to Stop Hitler», comme « Der Spiegel » écrivit de lui :
Cet homme c'est Johann Georg Elser. Fils d’un agriculteur et négociant en bois, il passe sept années à l’école communale (Volksschule). Il rattrapait son manque de connaissances par son assiduité et son perfectionnisme qui lui permirent d'obtenir le meilleur résultat durant son apprentissage comme menuisier en 1922. Ayant des difficultés dans la vie quotidienne, particulièrement à cause du chômage, Elser se rapprocha du parti communiste. Il rejoignit alors le Roter Frontkämpferbund (groupe de choc du Parti communiste d’Allemagne). Il était aussi membre de l'association des menuisiers mais n'était nulle-part actif.

Avant qu’Hitler vint au pouvoir, Elser vota pour le Parti communiste d'Allemagne (KPD- Kommunistische Partei Deutschlands) non du fait de son programme idéologique mais parce qu'il pensait que cette organisation représentait les intérêts de la classe  ouvrière. Il était du type solitaire, et entouré de peu d’amis.

Elser était dès le début un opposant décidé d’Hitler et de son idéologie. Il n'utilisait jamais le salut hitlérien, et refusait de participer aux auditions de masse des exposés d’Hitler à la radio. D’après lui, Hitler tendait, dès le début de sa prise du pouvoir, à limiter les droits du citoyen allemand et à la perspective d’une guerre. La signature de l'accord de Munich en 1938 amena Elser à imaginer un plan ayant pour but de tuer Hitler. Elser constata que seulement la mort du dictateur pouvait protéger l'Allemagne de la guerre.
Le 8 novembre 1938 Elser arrive à Munich pour la célébration de l'anniversaire à la Brasserie Bürgerbräukeller du Putsch, un essaie raté de coup d’état dans la République de Weimar le 8 novembre 1923 par Hitler et les siens. L’assassin observe Hitler et le déroulement de la fête. Il constate que l'attaquer l’arme à la main est impossible du fait de la garde personnelle impressionante du dictateur. Il considère alors l'usage d'explosif comme le meilleure moyen d’arriver à ses fins. Il décide de mettre son plan à exécution dans le même lieu pendant la fête du 8 novembre 1939.
Au début, pour réaliser son objectif, Elser essaie d'obtenir un poste à Bürgerbräukeller, mais sans succès. En août 1939 il loue une chambre à Munich et commence les préparations de l'attentat. A cette époque-là il possède déjà environ 50 kilos d'explosif, volés dans son travail précèdent, aux carrières. Il gagne la confiance du personnel de la brasserie grâce aux multiples visites (certaines sources disent qu'il y obtient un poste du menuisier). Il y effectue une reconnaissance du terrain. Finalement il passe à l'acte. Pendant 30 nuits il se cache à l’insu des propriétaires dans la brasserie, et creuse un trou de 70x90cm dans un des piliers. Il y cache un explosif de 10 kilos guidé par un mécanisme chronométrique. Il couvre le tout, et la nuit du 7 au 8 novembre, pendant ses dernières vérifications, le règle pour 21h20. Le mécanisme chronométrique construit par Elser permettait de planifier l’explosion six jours avant le moment voulu.
Après avoir fini ses préparations, l'assassin part à la gare où il prend un train en direction de Constanta. Il planifie de passer illégalement la frontière suisse avant le moment fatidique.

L'explosion de la bombe eut lieu à l’heure précise, 21h20, qui provoqua la mort de 8 personnes et en blessa plus de 60 autres. Le bâtiment de la brasserie subit aussi de graves dommages. Parmi les victimes de l'attentat ne compte pas Adolphe Hitler. Le dictateur raccourcit son discours pendant la fête et quitta le bâtiment à 21h07. Il voulait prendre le train pour Berlin à 21h31 pour assister à une rencontre avec des généraux.
Hitler, étant dans le train, après avoir reçu le message sur l'attentat dit: « Maintenant je suis vraiement heureux. Le fait que j’ai quitté la brasserie plus tôt que prévu signifie une chose : la providence veut que j'atteigne mon but ».
L'attentat ne  réussit pas, ainsi que la fuite de l'assassin. Elser, en ne le sachant pas, était très proche de la liberté. Environ 200m avant la frontière suisse il fut arrêté par hasard par des douaniers allemands qui le transmirent aux mains de la garde frontalière. Premièrement il expliquait s’être perdu, mais des objets qu'il possédait éveillèrent les soupçons des gardiens. Elser avait sur lui une carte postale de la brasserie de Munich et des éléments de la bombe. La vigilance des gardiens augmenta encore quand ils trouvèrent dans sa poche une vignette du Rotfrontkämpferbund. Puisqu' ils étaient au courant de l'attentat, ils le transmirent à la Gestapo.
En connaissant les méthodes d'investigation de la Gestapo, il est facile d'imaginer que lui faire admettre son crime n’était qu’une question du temps. Après avoir appris qu’Elser était coupable, le chef de la Gestapo, Müller voulait savoir qui était l’instigateur du projet. L'agent de la Gestapo menant l’enquête répondit que malgré leur soupçons de l’implication des services britanniques dans cette affaires, Elser agissait seul.. Le lendemain de l'attentat, les services de sécurité SS arrêtèrent deux agents britanniques à la frontière hollandaise. Même si les agents n'eut rien en commun avec l'attentat, on les accusa d’avoir prit  part à ses préparations.

Les nazis attendirent jusqu'au 22 novembre 1939 pour publier le nom du véritable criminel. Entretemps, ils cherchèrent les preuves de l’implication dans cet événement des puissances étrangères. Ils ne purent croire qu’Elser eut réalisé cela tout seul, sans aucune aide.
Au début Elser fut retenu à Sachsenhausen, puis à Dachau sous un faux nom, Eller, où il malgré tout bien traité. Deux SS-mans le surveillaient en permanence, ce qui dura jusqu'au 9 avril 1945, jour où il fut exécuté à Dachau sur ordre de Müller, qui ordonna que son corps soit brûlé.
Les conséquences de cette tentative de meurtre étaient importantes pour Hitler. On profita de l'attentat comme d'un prétexte justifiant la non-neutralité de la Hollande le 10 mai 1940, et provoqua aussi une hausse de la popularité d'Adolphe Hitler parmi les Allemands.

Après la guerre on oublia Johann Georg Elser. Un héros allemand mis sur un piédestal est le colonel Stauffenberg- un autre assassin inefficace d'Hitler. Elser fut oublié probablement à cause de ses idées procommunistes. C'est seulement 50 ans après l'attentat que la télévision en Allemagne de l'Ouest diffusa un document montrant le personnage d’Elser. On publia aussi un livre décrivant l'histoire de l'attentat. Dans la ville de la famille d’Elser, on dressa un obélisque commémoratif. Malgré tout, il semble que les actes Johann Georg Elser n’aient pas marqué la mémoire collective. L'attentat de  Stauffenberg du 20 juillet 1944 reste un événement bien plus connu.

Pour créer ce texte j’ai profité de plusieurs  publications sur Johann Georg Elser, inclus un article d'Eugeniusz Guza intitulé « Zapomniany zamach na Hitlera » (L'attentat oublié sur Hitler) publié dans l'hebdomadaire « Przegląd » numéro 46/2004.

Tłumaczenie : Katatrzyna Byczek

______________________________________________________

JOHANN GEORG ELSER – EIN EINSAMER HELD

Am 4. Januar 1903 kam in einer kleinen Stadt Hermaringen in Württemberg ein Mensch zur Welt. Der hätte die  Geschichte Europas, und vielleicht auch der ganzen Welt, in eine ganz andere Richtung lenken können. „Der Mann, der versucht hat, Hitler zu stoppen“, so schrieb über ihn „Der Spiegel“.  

Dieser Mann hieß Johann Georg Elsner. Er stammte aus einer armen Familie, deshalb schloss er seine Ausbildung nach der siebten Klasse der Grundschule ab. Dank seinem Fleiß und seiner Perfektion konnte er die mangelnde Ausbildung aufholen. Dies ermöglichte ihm Möbeltischler zu werden. Elser mühte sich mit den Schwierigkeiten des Alltags, ab, besonders mit der Arbeitslosigkeit, deshalb näherte er sich dem kommunistischen Milieu.

Elser schloss sich dem kommunistischen Rotfrontkämpferbund an, und wurde Mitglied des Tischlerverbandes. In keinem von den beiden war er aber aktiv.
Bevor Hitler an die Macht kam, hatte Elser für die kommunistische KPD gestimmt. Er sprach sich für diese Partei aus, nicht wegen ihres ideologischen Programmes, sondern wegen der Überzeugung, dass diese Organisation die Interesse der Arbeiterklasse repräsentierte. Er war Einzelgänger und hatte nicht viele Bekannten.

Von Anfang an war Elser ein entschiedener Gegner von Hitler und seiner Ideologie. Nie verwendete er den Hitlergruß und lehnte die Angebote, Hitlers Rundfunkreden kollektiv zuzuhören, ab. Seiner Meinung nach habe Hitler schon seit der Machtergreifung nach Begrenzung der Bürgerrechte, und in weiterer Perspektive, nach einem Krieg, gestrebt. Das Münchner Abkommen, das im Jahre 1938 unterzeichnet wurde, bewog Elser dazu, ein Attentat auf Hitler vorzubereiten. Er war überzeugt, dass nur der Tod des Diktators Deutschland vor dem Krieg bewahren werde.

Elser erscheint am 8. November 1938 in Bürgerbräukeller in München. Dort feiert man den Jahrestag von „Hitler Putsch“, mit dem Hitler und seine Befürworter am 8. November 1923 die Macht in der Weimarer Republik übernehmen wollten. Der Attentäter beobachtet Hitler und den Verlauf der Feier. Er kommt zum Schluss, dass der Angriff mit einem Gewehr unmöglich sei, weil der Diktator streng bewacht wird. Eine Sprengladung scheint für ihn die beste Lösung zu sein. Er beschließt, dass er das Attentat auf dem gleichen Platz während der Feier am 8. November 1939 ausüben werde.  

Um seinen Plan umzusetzen bewirbt sich Elser, ohne Erfolg, um eine Stelle in dem Bürgerbräukeller.  Im August 1939 mietet er ein Zimmer in München und trifft die Schlussvorbereitungen für das Attentat. Zu dieser Zeit besitzt er schon ungefähr 50 kg des Sprengstoffes, den er von seinem früheren Arbeitsplatz, Steinbruch Königsbronn, stiehlt. Dadurch dass er ein regelmäßiger Gast des Gasthauses ist (nach manchen Quellen habe er endlich da eine Stelle als Tischler bekommen), gewinnt er das Vertrauen von dem Personal und lernt  den Platz besser kennen. Dem Plan folgen schließlich die Taten. Über 30 Nächte bleibt er in dem geschlossenen Gasthaus und bohrt in der Wand ein Loch von der Größe 70 x 90 cm. In das Loch steckt er 10 kg des Sprengstoffes mit einem zeitgesteuerten Zünder. Alles wird von ihm verdeckt.  In der Nacht von dem 7. auf den 8. November prüft er zum letzten Mal die versteckte Vorrichtung und stellt das Zeitmechanismus auf die 21.20 Uhr ein. Die Bombe, die Elser vorbereitet hatte, ließ sich 6 Stunden vor der geplanten Explosion einstellen.
Nachdem alles vorbereitet worden ist, fährt der Attentäter zum Bahnhof, wo er in den Zug nach Konstanz einsteigt. Er hat vor, noch vor dem Attentat illegal deutsch-schweizerische grüne Grenze zu überschreiten.

Die Bombe explodiert in dem Bürgerbräukeller rechtzeitig, d.h. um 21.20. Infolgedessen kommen 8 Personen ums Leben, über 60 werden verletzt. Das Gebäude wird auch stark beschädigt. Unter den Attentatsopfern gibt es aber Hitler nicht. Der Diktator kürzte seinen Aufenthalt in dem Bürgerbräukeller, den er um 21.07 verließ. Er beabsichtigte um 21.31 Uhr nach Berlin zu einem Treffen mit Generalen zu fahren.
In dem Zug erhält Hitler die Nachricht über das Attentat und sagt: Jetzt bin ich vollkommen glücklich. Die Tatsache, dass ich das Gasthaus früher verlassen habe, zeugt von etwas. Die Vorsehung will, dass ich mein Ziel erreiche.

So wie das Attentat, ist auch die Flucht des Attentäters nicht gelungen. Obwohl er es nicht wusste, war Elser sehr nah zur Freiheit. Ungefähr 200 Meter vor der schweizerischen Grenze wurde er zufällig von deutschen Zollbeamten aufgehalten. Die haben ihn dem Grenzschutz überwiesen. Zuerst erklärte Elser, dass er sich verlaufen hat, aber die Zollbeamten wurden verdächtig als sie bei Elser eine Postkarte mit dem Münchner Gasthaus und die Elemente des Zünders gefunden haben. Ihr Verdacht erhärtete sich als sie in seiner Tasche eine Plakette des kommunistischen Rotfrontkämpferbundes entdeckten. Da sie von dem Attentat wussten, entschieden sie sich Elser Gestapo zu überweisen.  

Wenn man die Untersuchungsmethoden von Gestapo kennt, kann man vermuten, dass Elser sich endlich zur Schuld bekannte. Und so war es auch. Als der Gestapochef Müller, die Nachricht bekam, dass Elser sich zur Schuld bekannte, fragte er, wer hinter dem Attentat stand. Der Beamte, der die Untersuchung geführt hat, antwortete, dass niemand. „Sagen Sie es Himmler“ – reagierte Müller. Er wusste was er sagte, weil Himmler auf das Untersuchungsprotokoll Schimpfwörter schrieb, um den Untersuchungsführer zu beleidigen. Die Reaktion stammte daraus, dass die faschistischen Bonzen davon überzeugt waren, dass der britische Geheimdienst alles vorbereitet hatte. Diese  Vermutungen bestätigte ein Zufall. Ein Tag nach dem Attentat nahmen Sicherheitsdienste zwei britische Agenten fest, die zur deutsch-niederländischen Grenze hinterhältig angelockt wurden. Obwohl die Agenten mit dem Attentat nichts zu tun hatten, wurde ihnen dessen Vorbereitung vorgeworfen.

Der Name des Attentäters wurde erst am 22. November 1939 bekannt gegeben. Bis zu dieser Zeit suchte man Belege dafür, dass die fremden Geheimdienste für das Attentat zuständig waren. Man konnte es nicht begreifen, dass Elser alles allein realisierte, ohne Hilfe von außen.
Erst wurde Elser in Sachsenhausen gehalten, dann wurde er nach Dachau geschickt, wo er in ganz guten Bedingungen,  unter einem falschen Nachnamen Eller gelebt hat. Zwei SS-Männer bewachten ihn stets. Dies dauerte bis zum 9. April 1945 als er auf Müllers Befehl getötet wurde, seine Leiche wurde verbrannt.

Die Folgen des nicht gelungenen Attentats waren für Hitler und seine Befürworter von der Bedeutung. Nicht nur diente das Attentat als einer der Vorwände die Neutralität von den Niederlanden am 10. Mai 1940 zu verletzen, sondern auch trug dazu, dass Hitler noch populärer unter den Deutschen wurde. 
Nach dem Krieg vergaß man Johann Georg Elser. Auf den Schild wurde Oberst von Stauffenberg gehoben – ein anderer, auch erfolgloser Hitler-Attentäter. Elser ist in Vergessenheit geraten,  vermutlich wegen seiner prokommunistischen Sympathien. Erst 50 Jahre nach dem Attentat wurde in der BRD ein Dokumentfilm über Elser gezeigt. Man veröffentlichte auch ein Buch über Elsers Attentat. In der Heimatstadt von Elser wurde ihm ein Obelisk errichtet. Es scheint aber, dass Elser und  seine Tat auf diese Art und Weise nicht bekannt geworden sind. Weiter scheint Stauffenbergs Attentat von dem 20. Juli 1944 berühmter zu sein.  

Bei der Verfassung dieses Textes verwendete ich verschiedene Publikationen über Johan Georg Elser, darunter war der Artikel von Eugeniusz Guz „Ein vergessenes Attentat auf Hitler“ (Originaltitel: „Zapomniany zamach na Hitlera”), der im Zeitschrift „Przegląd“ Nr. 46/2004 veröffentlicht wurde.

Bilder: Internet

Tłumaczenie: Maja Jabłońska


Johann Georg Elser

Wnętrze piwiarni na chwilę przed wybuchem bomby podłożonej przez Elsera.

Zniszczenia spowodowane wybuchem.

Hitler na pogrzebie ofiar zamachu.