Niemiecki obóz koncentracyjny Stutthof / German Concentration Camp Stutthof: 20. února – vyročí smrti blahoslavené Julie Rodzińské

Blahoslavená sestra dominikánka Julie Rodzińska

Narodilá se 16. března 1899 v Nawojowé blízko města Nowy Sącz. Při křtu dostala jména: Stanisława Marta Józefa. Otec byl varhaník. Pracoval také v družstevní záložně a v obecním úřádě. Kromě Stanislawy v rodině byly ještě čtyři děti. Měla 8 let, kdy umřela jejích matka, a dva roky pozděj zemřel otec. Po smrti rodičů zůstala svěřenkou sester dominikánek v sousedním klašteře, pod vedením sestry Stanislavy Lenart. Ukončila tam lidovou školu, a potom vstoupila do Učitelského ústavu v měste Nowy Sącz, kterého neukončila protože začala klášterní formace v městečku Wielowieś. 3. sprna 1917 přijala hábit a nová jména Maria Julie. Od 4. záři 1918 pokračovala v Učitelském ústavu svaté rodiny v Krakově, kde v květnu 1919 obdržela vysvědčení dospělosti.

Po ukončení nauky s. Julie Rodzińska zabrala se do výchovné činnosti, hlavně pro osiřelé děti. Věčné sliby složila 5. srpna 1925. Pokračovala své vzdělání a v letech 1925-1924 ukončila Vyšší Učitelský Kurz. Ve věku 27 let zůstala ředitelkou Státní Základní Školy jména Matky boží Milosrdenství ve Vilně. Už od dětství její zdrávotní kondice nebyla dobrá. Trpělá drsným onemocněním žaludku. Z toho důvodu v roce 1937 přešla těžkou operace.

Situace sestr dominikánek se začala zhoršovat po obsazení Vilna Rudou armádou. V září 1940 sestry učitelky a třídní učitelky propuštěno. Na začátku zkoušely práce jako technický personál, ale v lednu 1941 ústav pro sirotky dostala se do rukou litevské vlády, a sestra Julie opouštěla klášter v Witebské ulici už navždy. Výchovná činnost sestr dominikánek dělaná od 1922 byla přerušená.

Dominikánky neopouštěly Vilna. Sestry, a s nimi také sestra Julie, našly ubytování v ulici Parkové a v ulici Rossa v farnosti sester Saleziánek. V těchto podmínkách sestra Julie vedla řidila tajné vyučování, také pod německou okupácie, až do svého zatčení v 1943.

12. července 1943 sestra Julie zůstala zatčená gestapem obviněná z politické činnosti a spolupráci s polskými partyzány. Pobývala ve vězení Lukiškių ve Vilně a skoro rok byla zatčená v izolaci. Zůstala poskytnutá do transportu do kárnícho tábora v městečku Proweniszki blízko Kowna, z kterého poté zůstala evakuovaná stejně jak ostatní vězně do koncentráčního tábora Stutthof. Dojela tady 9. července 1944 a obdržela číslo 40992.

Spolu se skupinou žen pocházejících z vilenské inteligence zůstala poskytnutá do bloku č. 27 na území „židovského tábora“. Těžko je popsát ty podminký. Špina, hmyz, přeplnění baráků (ženy spály po tří a čtyří na jedným lůžku na třípatrové pryčně), nízkokalorické porce jídla dávané v extrémních podmínkách, fyzická práce nad síly, omezený dostup k vodě, deficit hygienických prostředků, nutnost veřejného uspokojování fyziologických potřeb – jsou to jen některé z prostředků nepřímého vyhlazení, které praktikováno vůči vězeňkyň. Ještě jedným utrpením bylo nelidské jednání blokových, nejčastěj německých kriminalistů, a esesmánů.

V těchto podmínkách sestra Julie neztratila naději na přetrvání. Sdílela svou naději a duchovou silu s jiné vězeňkyně. V táborových podmínkách mělo to velký význám protože nelidské jednání provádělo do psychické deprivace vězňů a provadělo do zánikání norem morálních mezí němi. V báraku, ve kterém bydlely většinou Židovky různých národnosti, sestra Julie organizovala a vedla společenskou modlitbu. Pořád upozorňovala na duchovní hodnoty. Duchovní činností byly v táboře zákazané a trestné. Pro mnoho vězňů byly proto jednou s forem moralního odporu protí všemu, co se dělo v táboře. Sestra Julie pomáhala všem, bez ohledu na národnost a duchovní přesvědčení. Byla příchylná všem potřebným lidem. Zůstala zapamatována jako ta, která utěšovala, dodávala naději zhrouceným a ztraceným. Když se dozvěděla, že jeden vězeň, kterého žena bydlela v „Židovském táboře“ chcí páchat sebevraždu, začala posílat mu motáky tak dlouho, až důstala jeho ujištění, že to nechá. Vězeň přežil tábor, jak to říkal, díky sestře Julie, která vzbudila v něm naději na přetrvání a přemáhala strach před dalším taborovým životem.

V listopadě 1944 v táboře vybuchla další epidemie skvrnitého tyfu. Nemoc šířela se hlavně mezí vězeňkyně židovské částí tábora. Vláda KL Stutthof izolovala „Židovský tábor“ od ostátní části tábora a zbavila ženy jakékoliv pomocí. Sestra Julie Rodzińska riskujíc vlastní život se ujala pomahát umirajicím Židovkám v bloku XXX. Většina vězňů se výhzbala tento „blok smrtí“, ale sestra Julie se rozhodla a akceptovala smrt mezí ty, kterém chtěla sloužit. Organizovala pro ní vodu, obvazy a léčení, které bylo možné nabýt v táboru. Do konce svých síl sloužila potřebným lidem, také už nakažená tyfem a stonavá.

Sestra dominikánka Julie Rodzińska zemřela 20. února 1945 v bloku číslo 27. Její tělo spáleno na oltáři pro zápalné oběti. Výjimečné svědectví o heroické postavě a mučednické smrtí sestry Julie složila Eva Hoff, vězeňkyní KL Stutthof, Židovka něměckého původu, která přežilá evakuace po moří a po válce se našla v Švedsku. Tam předložilá ústní a pisemní zprávu o životě a smrtí sestry Julie v KL Stutthof. Tu relace potvrdily jíné vězeňkyně KL Stutthof a kněz Franciszek Grucza, který vyzpovídal sestru Julie a udělil jí svaté přijímání.

13. června 1999 během pouti do své otčiny, Svatý Otec Jan Pavel II prohlásil za blahoslavené 108 Mučedníků 2. světové války. V seznamu byla také sestra Shromáždění Sv.Dominka – Sestra Julie Rodzińska.

12. června 2006 Zakládní Škola v městečku Nawojowa obdržela jméno blahoslavené sestry Julie Rodzińské.

Článek na zakládě publikací:

1. Elżbieta Grot - „Błogosławieni męczennicy obozu Stutthof” vyd. Państwowe Muzeum Stutthof Gdańsk 1999,

2. Mirosława Justyna Dombek OP – „Moc w słabości” vyd. Wydawnictwo Karmelitów Bosych 31-222 Kraków, ul. Z. Glogera 5, 1998.

Tłumaczenie: Magda Klimek