Blahoslavená sestra dominikánka Julie Rodzińska
Narodilá se 16.
března 1899 v Nawojowé blízko města Nowy Sącz. Při křtu dostala jména:
Stanisława Marta Józefa. Otec byl varhaník. Pracoval také v družstevní záložně
a v obecním úřádě. Kromě Stanislawy v rodině byly ještě čtyři děti. Měla 8 let,
kdy umřela jejích matka, a dva roky pozděj zemřel otec. Po smrti rodičů zůstala
svěřenkou sester dominikánek v sousedním klašteře, pod vedením sestry
Stanislavy Lenart. Ukončila tam lidovou školu, a potom vstoupila do Učitelského
ústavu v měste Nowy Sącz, kterého neukončila protože začala klášterní formace
v městečku Wielowieś. 3. sprna 1917 přijala hábit a nová jména Maria
Julie. Od 4. záři 1918 pokračovala v Učitelském ústavu svaté rodiny v Krakově,
kde v květnu 1919 obdržela vysvědčení dospělosti.
Po ukončení nauky
s. Julie Rodzińska zabrala se do výchovné činnosti, hlavně pro osiřelé děti.
Věčné sliby složila 5. srpna 1925. Pokračovala své vzdělání a v letech
1925-1924 ukončila Vyšší Učitelský Kurz. Ve věku 27 let zůstala ředitelkou
Státní Základní Školy jména Matky boží Milosrdenství ve Vilně. Už od
dětství její zdrávotní kondice nebyla dobrá. Trpělá drsným onemocněním žaludku.
Z toho důvodu v roce 1937 přešla těžkou operace.
Situace sestr
dominikánek se začala zhoršovat po obsazení Vilna Rudou armádou. V září
1940 sestry učitelky a třídní učitelky propuštěno. Na začátku zkoušely práce
jako technický personál, ale v lednu 1941 ústav pro sirotky dostala se
do rukou litevské vlády, a sestra Julie opouštěla klášter v Witebské ulici
už navždy. Výchovná činnost sestr dominikánek dělaná od 1922 byla přerušená.
Dominikánky
neopouštěly Vilna. Sestry, a s nimi také sestra Julie, našly ubytování
v ulici Parkové a v ulici Rossa v farnosti sester Saleziánek.
V těchto podmínkách sestra Julie vedla řidila tajné vyučování, také pod
německou okupácie, až do svého zatčení v 1943.
12. července 1943
sestra Julie zůstala zatčená gestapem obviněná z politické činnosti a
spolupráci s polskými partyzány. Pobývala ve vězení Lukiškių ve Vilně a
skoro rok byla zatčená v izolaci. Zůstala poskytnutá do transportu do kárnícho
tábora v městečku Proweniszki blízko Kowna, z kterého poté zůstala
evakuovaná stejně jak ostatní vězně do koncentráčního tábora Stutthof. Dojela
tady 9. července 1944 a obdržela číslo 40992.
Spolu
se skupinou žen pocházejících z vilenské inteligence zůstala poskytnutá do
bloku č. 27 na území „židovského
tábora“. Těžko je popsát ty podminký. Špina, hmyz, přeplnění baráků (ženy spály
po tří a čtyří na jedným lůžku na třípatrové pryčně), nízkokalorické porce
jídla dávané v extrémních podmínkách, fyzická práce nad síly, omezený
dostup k vodě, deficit hygienických prostředků, nutnost veřejného
uspokojování fyziologických potřeb – jsou to jen některé z prostředků nepřímého vyhlazení, které
praktikováno vůči vězeňkyň. Ještě jedným utrpením bylo nelidské jednání
blokových, nejčastěj německých kriminalistů, a esesmánů.
V těchto
podmínkách sestra Julie neztratila naději na přetrvání. Sdílela svou naději a
duchovou silu s jiné vězeňkyně. V táborových podmínkách mělo to velký
význám protože nelidské jednání provádělo do psychické deprivace vězňů a
provadělo do zánikání norem morálních mezí němi. V báraku, ve kterém
bydlely většinou Židovky různých národnosti, sestra Julie organizovala a vedla
společenskou modlitbu. Pořád upozorňovala na duchovní hodnoty. Duchovní
činností byly v táboře zákazané a trestné. Pro mnoho vězňů byly proto
jednou s forem moralního odporu protí všemu, co se dělo v táboře.
Sestra Julie pomáhala všem, bez ohledu na národnost a duchovní přesvědčení.
Byla příchylná všem potřebným lidem. Zůstala zapamatována jako ta, která
utěšovala, dodávala naději zhrouceným a ztraceným. Když se dozvěděla, že jeden
vězeň, kterého žena bydlela v „Židovském
táboře“ chcí páchat sebevraždu, začala posílat mu motáky tak dlouho, až důstala
jeho ujištění, že to nechá. Vězeň přežil tábor, jak to říkal, díky sestře
Julie, která vzbudila v něm naději na přetrvání a přemáhala strach před
dalším taborovým životem.
V listopadě
1944 v táboře vybuchla další epidemie skvrnitého tyfu. Nemoc šířela se
hlavně mezí vězeňkyně židovské částí tábora. Vláda KL Stutthof izolovala „Židovský tábor“ od ostátní části tábora a
zbavila ženy jakékoliv pomocí. Sestra Julie Rodzińska riskujíc vlastní život se
ujala pomahát umirajicím Židovkám v bloku XXX. Většina vězňů se výhzbala tento „blok smrtí“, ale sestra Julie se rozhodla a akceptovala smrt mezí ty, kterém chtěla sloužit. Organizovala pro ní vodu, obvazy a léčení, které bylo
možné nabýt v táboru. Do konce svých síl sloužila potřebným lidem, také už
nakažená tyfem a stonavá.
Sestra dominikánka
Julie Rodzińska zemřela 20. února 1945 v bloku číslo 27. Její tělo spáleno
na oltáři pro zápalné oběti. Výjimečné svědectví o
heroické postavě a mučednické smrtí sestry Julie složila Eva Hoff, vězeňkyní KL
Stutthof, Židovka něměckého původu, která přežilá evakuace po moří a po válce
se našla v Švedsku. Tam předložilá ústní a pisemní zprávu o životě a smrtí
sestry Julie v KL Stutthof. Tu relace potvrdily jíné vězeňkyně KL Stutthof
a kněz Franciszek Grucza, který vyzpovídal sestru Julie a udělil jí svaté
přijímání.
13.
června 1999 během pouti do své otčiny, Svatý Otec Jan Pavel II prohlásil za
blahoslavené 108 Mučedníků 2. světové války. V seznamu byla také sestra
Shromáždění Sv.Dominka – Sestra
Julie Rodzińska.
12. června 2006
Zakládní Škola v městečku Nawojowa obdržela jméno blahoslavené sestry Julie
Rodzińské.
Článek na zakládě
publikací:
1. Elżbieta
Grot - „Błogosławieni męczennicy obozu
Stutthof” vyd. Państwowe Muzeum Stutthof Gdańsk 1999,
2. Mirosława
Justyna Dombek OP – „Moc w słabości”
vyd. Wydawnictwo Karmelitów Bosych 31-222 Kraków, ul. Z. Glogera 5, 1998.
ws
Tłumaczenie: Magda
Klimek
Oltář
pro zápalné oběti – místo, kde spáleno tělo sestry Julii.
Museum Stutthof –
expozice jménovaná blahoslavené Julii Rodzińské.
Museum Stutthof –
vitrína z hlínou a pozůstatky sestry Julii Rodzińské.
Sestra Julie
Rodzińska.
Brak komentarzy:
Prześlij komentarz