Blahoslavený
kněz Stefan Wincenty Frelichowski
Narodil se
22. ledna 1913 ve městě Chełmża jako třetí ze šesti dětí Ludwika a Marty (dívčí
jméno Olszewska). Lidovou školu a gymnázium ukončil v Chelmži. 21.
března 1927 vstoupil do 2. Skautského Střediska jména Černého
Záviše. Brzy poté vstoupil do Kongregace kněží Mariánů. Obě organizace
měly velký vliv na jeho postavu a náladu. V skautským středisku nabýval
postupné známky a úřady.
V 1931
vstoupil do duchovního semináře v Pelplinu. Během studia, v letech
1933-1936 byl velitelem Kruhu Skautské Jednoty Kleriků. Kněžské svěcení
obdržel 14. března 1937. Nejprve dělal funkce kaplana a osobního
tajemníka chelmiňského biskupa, Stanisława Wojciecha Okoniewského v Pelplinu, a
2. července 1938 byl jmenován vikářem farnosti Nanebevzetí Nejsvětější
Panny Marie v Toruni. V své pastýřské práci používal zkušenosti ze
skautského života. Velmi lehce navazoval kontakt s mládeží a mládež ho měla
taky ráda. Brzy před vypuknutí války se účastnil připravení skautů do těžkých a
významných úkolů v případě války.
11. září
1939 kněz Frelichowský spolu s jinými kněžími ze své farnosti zůstal
zatčen Nemce. Kněžích zdrženo ve vězení v Toruni, a potom osvobozeno. 18.
října kněze Frelichowského zatčeno znova a uvězněno v VII. Pevnůstce, kde
bydlel 3 měsíce. Během zatčení v Pevnůstce angažoval se do organizace
duchovního života mezí vězně. Takhle o tom píše kněz Wojciech Gajdus,
spoluvězeň kněze Frelichowského:
"... v
VII. Pevnůstce na patře byla temná, klenutá pekárna vojáků. Hned za pecí, pod
zdí, bylo místo, kde Wicek poslouchal zpověď. Chlápci a může, šli do kouta
pekárny. Tam čekal člověk, který smiřoval duše s Bohem. Viděl jsem několikrát
gesto, zaklínající Boha, nebo člověka, spojující jich v jedno. Viděl jsem lidí,
kteří se vraceli ze zpovědnice-pekárny, od člověka, který vždycky tam čekal...
Ten kaplan poslouchal zpověď jako všichni jiní. Co ji rozlišovalo? To byl
Wicek, on chytal přímo Boha a se tu chvíli cítilo, něco v jeho hlase... neslo
echo hlasu, který se slyší velmi zřídka, dajíc srdce úder, ve kterém ten,
kdo měl hlad, našel chléb, a prázdný chytil plnost, co ještě rozkázala
jít dál - a uvěřit.
10. ledna
1940 kněz Frelichowský, spolu s jiné kaplany, byl transportován do tábora v
Gdaňsku (Nowy Port), kde pobýval necelý měsíc. Koncem ledna byl převezen do
tábora Stutthof.
V táboru
Stutthof nuceno kněze k nejtěžším prací. Během večerních apelů často dostávali
jako trest výprask za domnělé přestupky, například "špatnou práci".
Během jednoho apelu kněz Frelichowský chtějíc dodat odvahu jiným, jako první se
poddal výprasku. Kdy zemřel jeden z vězňů, který pocházel z Pomořan, kněz
Frelichowský měl odvahu udělat pohřební obřad, co bylo v táboru zakázané a
trestné, a za co dostal citelný výprask. 21. března 1940 v Zelený Čtvrtek a 24.
března v Velikonoce kněz Frelichowský se zúčastnil připravení a sloužení mše.
Obě měly místo v bloku kněží před ranním budíčkem a s udržením tajemství.
V Velký
Pátek 22. března 1940 esesmany speciálně mučili kněze. Nařízeno jim klást se na
zemí a lagerführer po nich šlapal a bil jich holí. Kněz Frelichowský utěšoval
zmučených kněží slovesy svatého Pavla mluvíce o doplnění „na
vlastním těle to, čeho se nedostávalo utrpením Krista".
Během
zatčení v Stutthofu kněz Frelichowský pracoval také při vynášení mrtvol a
v kamenolomech pobočného tábora Grenzdorf. 9. dubna 1940
transportem asi 1000 vězňů, kněz byl odeslán do koncentračního tábora
Sachsenhausen. V tom táboru dostal přiděleno číslo 20966.
V
Sachsenhausen kněze ponižováno a pronásledováno. Blokový karantény,
kriminalista Hugo Krey, chtíc zesměšnit kněze Frelichowského před esesmany a
spoluvězně, jmenoval ho svým biskupem, a nařídil při holení vlasů jako vnější
známku nechávat na hlavě něco jako kněžská čepice. Kněz Frelichowský přijímal
všechny šikanování v klidu. Po přenesení do bloku číslo 56 pracoval pří vykládání
zboží z bárek a transportu cihel do nového krematoria. Kromě otrocké práce,
celý čas řídil a rozvíjel duchovní život v táboru.
V polovině
prosince 1940 kněze Frelichowského spolu z ostatní transportováno do KL Dachau,
kde přežil čtyři roky ukončené mučednickou smrtí. V Dachau dostal přiděleno
číslo 22492.
23. února
1945, nakažený tyfem a s zánětem plic, kněz Stefan Wincenty Frelichowský zemřel
v bloku číslo 7. Za svolením vlády tábora jeho mrtvola byla ukázána na veřejný
pohled v prosektorským sálu. Jednatel toho sálu, přátel kněze Frelichowského,
student medicíny Stanisław Bieńka, na prosbu kněze B. Czaplińského jako ostatky
odsekl jeho dva články prstů pravé ruky a vyhotovil také posmrtnou masku.
Masku, do které uložil jeden článek prstu zakopáno na území tábora, a po
osvobození předáno matce kněze, Martě Frelichovské. Druhý článek prstu zazděno
v kostelu Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie v Toruni.
V 1964
chelmiňský biskup, Kazimierz J. Kowalski, začal informativní zkoumání o
svatostí života a heroických ctnostech kněze S. Frelichowského. Kongregace pro
svatořečení předala v 1992 vedení výzkumů do Toruňské Diecéze. 18. února 1995
zkoumání zůstalo slavnostně ukončené.
V 1999
papež Jan Pavel II. blahořečil kněze Stefana Wincenta Frelichowského. V 1948
kněze Frelichowského posmrtně vyznamenáno Důstojnickým Křížem Řádu Obrození
Polska, a v 1995 - Stříbrným Záslužným Křížem pro ZHP (Svaz polských harceřů).
V Toruni jeho jméno obdrželo jedno náměstí. Jeho jméno obdržel také zvon
kostela ve městě Jastrzębie.
Zdroj:
Elżbieta Grot „Błogosławieni męczennicy obozu Stutthof” Gdańsk
1999. (Blahoslavené mučedníky tábora Stutthof, Gdaňsk 1999)
ws
Tłumaczenie:
Magda Klimek
Brak komentarzy:
Prześlij komentarz